Sedm západů slunce k přetnutí Alfy

Pět let jsem hrála roli dokonalé, mlčenlivé Luny muži, jehož srdce bylo ledovou pevností.

Přesvědčovala jsem samu sebe, že chlad v naší posteli a jeho vleklé nepřítomnosti jsou jen těžkým břemenem Alfy.

Až do té noci, kdy jsem ucítila nepopiratelnou jiskru našeho nenarozeného vlčete, jak zapouští kořeny v mém lůně.

Myslela jsem, že tenhle drobný, skrytý tlukot srdce bude zázrakem, který konečně roztříští zdi mezi námi.

Místo toho se stal mým nejtišším prokletím.

Protože přesně v ten den, kdy jsem mu to plánovala říct, přivedl na naše území svou pravou lásku a její dítě.

„Tohle není vyjednávání. Je to rozkaz,“ zavelel, když je nastěhoval do našeho domova a jediným dechem vymazal mé místo v jeho životě.

Netuší však, že zářící lahvička měsíční esence potvrzující mé těhotenství zůstává zamčená v mém šuplíku.

Myslí si, že se podvoluji své nové realitě odvržené družky, uvězněné pod jeho střechou.

Neuvědomuje si, že jeho zradu snáším jen po dobu sedmi dní, abych zajistila přežití své rodiny, než podepíšu dekret o rozvázání svazku.

Jen odpočítávám hodiny, než zmizím v divočině s jedinou rodinou, na které teď záleží.

Ať si klidně hraje na rodinu s tou, které se nikdy nevzdal.

Protože až si tenhle bezcitný Alfa konečně uvědomí, že zapudil svou pravou Lunu a dědice, o jehož existenci neměl ani tušení...

Pouto družství, které tak bezohledně nechal hladovět, bude přesně tím, co ho nakonec zničí.