Shrnuti
„Jsi člověk, Harper,“ zavrčel a v očích mu nebezpečně a majetnicky zlatě zaplálo, když mě přitiskl k chladné kamenné zdi akademie. „Snadno se zlomíš.“
„Tak mě pusť,“ zašeptala jsem a chvěla se pod drtivou vahou jeho pohledu.
Rukou se mi vpletl do vlasů a z hrudi se mu vydralo temné, majetnické zavrčení. „Nikdy. Jsi moje družka. A dřív tuhle celou akademii vypálím do základů, než abych dovolil, aby se tě kdokoli dotkl.“
Jako jediný člověk navštěvující elitní, tajuplnou Akademii Crescentfall jsem měla jednoduchou strategii přežití: držet hlavu dole, ignorovat zářící oči ve tmě a nikdy, za žádnou cenu, nezkřížit cestu lykanské elitě. Ve světě ovládaném tesáky, drápy a prastarými alfa rodovými liniemi není křehký člověk jako já nic víc než kořist.
Jenže stačilo jedno špatné odbočení v zastíněných chodbách, aby moje vůně upoutala pozornost Declana Vance.
Je to lykanský princ. Smrtící, úchvatný a nejobávanější predátor ve Wolfcreeku. Je mu souzeno spojit se s urozenou alfa samicí. Měl by mnou pohrdat. Místo toho zpřetrhá své domluvené pouto, jen aby si mě nárokoval pro sebe.
Teď jsem posedlostí netvora, který mě odmítá pustit. Ale jak se kolem nás stahuje nebezpečná politika lykanského dvora, začíná vyplouvat na povrch děsivá pravda. Existuje důvod, proč mě to k této akademii táhlo. Existuje důvod, proč moje „lidská“ krev volá na šelmu v jeho nitru.
Myslela jsem si, že jsem jen člověk. Ale prastará, temná síla, která se ve mně probouzí, se chystá všem dokázat, jak moc se mýlili.
