Šepot bouře: Lykanova skrytá družka

„Varuji tě. Alfové naivní holky klidně odkopnou, jakmile je omrzí.“ Jeho hlas zněl v maličké chatrči jako nebezpečné dunění, prosycené temnou, primitivní touhou. „Nedovol, aby tě svými falešnými lichotkami dostal až do postele.“

„Možná by sis měl dávat pozor ty!“ vyštěkla jsem a tváře mi hořely. „Jestli tě tu najdou, jsi mrtvý!“

Zabouchla jsem dveře přímo před jeho pohlednou tváří. Tehdy jsem ještě netušila, že muž, kterého se snažím chránit, je tím nejnebezpečnějším dravcem ze všech.

Elowen je fackovací panák bez vlka. Zbitá, posetá modřinami a terčem posměchu celé své smečky přežívá jen díky zbytkům falešné laskavosti od manipulativního syna alfy. Její jediná vzpoura? To, že do své zchátralé chatrče odtáhla umírajícího, jizvami pokrytého cizince a péčí ho přivedla zpět k životu.

Myslela si, že je to odpadlík na útěku. Zlomený vyvrhel, přesně jako ona.

Jenže Rhydian není žádný obyčejný měňavec. Je to lykanský válečník zocelený krveprolitím, který v sobě skrývá děsivou, jiskřící auru vonící po ozónu a blížící se bouřce. Nechce se jen uzdravit; chce roztrhat na kusy každého vlka, který kdy vztáhl ruku na jeho křehkou „vílenku“.

Když jsou hranice smečky prolomeny a začíná lov na „odpadlíka“, Elowen riskuje své zničené tělo, aby mu pomohla uprchnout. Myslí si, že se navždy loučí s jediným skutečným přítelem, kterého kdy poznala. Lykanský král však nikdy nezapomíná na tu, která zlíbala jeho jizvy – a až bouře nakonec udeří, vrátí se, aby její trýznitele roztrhal na cucky a odtáhl si ji na svůj trůn.