Probuzení spoutaného krále

Byla jsem obětována tyranovi, ale nechtěně jsem zkrotila jeho nejtemnější tajemství.

Bez vlka, zbitá a zrazená – má vlastní smečka mě uvrhla přímo do chřtánu smrti. Byla jsem poslána do pevnosti obávaného Alfa krále, na místo, odkud omegy po vstupu do královské ložnice nikdy nevyjdou živé. Já však odmítla být jen další mrtvolou v jeho krví nasáklých prostěradlech.

Během svého zoufalého půlnočního útěku mrazivým palácem jsem špatně zahnula a octla se v tajném žaláři. Nenašla jsem východ. Našla jsem monstrum.

Obrovský vlk, černý jako noc, byl spoután masivními železnými řetězy a v ryzí, divoké agónii drásal kámen. Každý můj instinkt křičel, abych utekla, ale v jeho planoucích zlatých očích jsem spatřila trýzněnou duši. Natáhla jsem ruku k bestii, která by mě dokázala v mžiku přelomit vejpůl. Místo toho ta divoká noční můra zakňučela, ovinula své mohutné paže kolem mého křehkého těla a přitiskla si mě k sobě.

Usnula jsem přitisknutá k netvorovi. Probudila jsem se v náručí dechberoucně pohledného, úplně nahého muže.

V panice, že mě dopadnou, jsem prchla dřív, než stihl pořádně otevřít oči. Myslela jsem, že běžím vstříc svobodě. Netušila jsem, že ten nahý muž na studené kamenné podlaze byl sám prokletý Alfa král.

A teď? Jeho bestie se probudila. A on rve své vlastní království na kusy, aby našel uprchlou dívku, která jediným dotykem vyléčila jeho šílenství.